Bitva u Midwaye

Bitva u Midwaye
konflikt: Válka v Tichomoří
Americké střemhlavé bombardéry SBD-3 Dauntless eskadry VS-8 z USS Hornet nad hořícím japonským křižníkem Mikuma, 6. června 1942
Trvání	3.–7. června 1942
Místo	západně od atolu Midway, Tichý oceán
Souřadnice	30° s. š., 178° z. d.
Výsledek	Americké vítězství
Strany
Japonské císařství USA
Velitelé
Isoroku Jamamoto Čúiči Nagumo Tamon Jamaguči† Nobutake Kondó Chester Nimitz Frank J. Fletcher Raymond A. Spruance
Síla
Kidó butai + doprovod: 4 letadlové lodě[1] 248 palubních letadel (včetně rezerv)[1] 2 bitevní lodě[1] 2 těžké křižníky[1] 1 lehký křižník[1] 16 hydroplánů[1][2] 11 torpédoborců[1] + vzdálené krytí + invazní a podpůrné síly + 15 ponorek[3] TF16 a TF17: 3 letadlové lodě[4] 234 palubních letadel (celkem)[4] 7 těžkých křižníků[4] 1 lehký křižník[4] 14 torpédoborců[4] až 20 ponorek[4] Midway: 32 hydroplánů[4] 94 pozemních letadel[4] + zásobovací a podpůrné jednotky
Ztráty
4 letadlové lodě 1 těžký křižník 248 letadel[5] 8 hydroplánů[5] 3057 mužů[6] 1 letadlová loď 1 torpédoborec asi 150 letadel[7] 307 mužů[7]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Midwaye (anglicky Battle of Midway; japonsky ミッドウェー海戦, Middové Kaisen) byla významná námořní bitva Tichomořského bojiště druhé světové války, probíhající od 3. do 7. června 1942, šest měsíců po japonském útoku na Pearl Harbor a měsíc po bitvě v Korálovém moři.^[8][9][10] Americké námořnictvo pod vedením admirálů Chestera W. Nimitze, Franka J. Fletchera a Raymonda A. Spruance poblíž atolu Midway porazilo útočící loďstvo japonského císařského námořnictva pod velením admirálů Isoroku Jamamota, Čúiči Naguma a Nobutake Kondóa a způsobilo japonským letadlovým lodím zničující škody.

Japonská operace MI (MI作戦 MI sakusen), stejně jako dřívější útok na Pearl Harbor, měla za cíl eliminovat strategický vliv Spojených států v Tichomoří, což by Japonskému císařství poskytlo volnou ruku při budování jeho Velké východoasijské sféry vzájemné prosperity. Japonci doufali, že další demoralizující porážka donutí Spojené státy k uzavření míru, a tím zajistí japonskou nadvládu v Pacifiku. Přilákání amerických letadlových lodí do pasti a obsazení Midwaye tvořilo součást celkové strategie „bariéry“, rozšiřující japonský obranný perimetr. Operace měla být také krokem k dalším ofenzivám proti Fidži, Samoi a případně Havajským ostrovům.

Japonský operační plán měl nedostatky, zahrnující chybný odhad americké reakce a špatné počáteční rozmístění japonských sil. Podstatné bylo, že američtí kryptoanalytici dokázali určit datum a místo plánovaného útoku, což umožnilo předem varovanému americkému loďstvu připravit svou vlastní léčku. Bitvy se zúčastnily čtyři japonské a tři americké těžké letadlové lodě. Američané měli navíc k dispozici celkem 126 letadel z Midwaye. V boji byly potopeny čtyři japonské letadlové lodě, Akagi, Kaga, Sórjú a Hirjú, a těžký křižník Mikuma. Spojené státy ztratily letadlovou loď USS Yorktown a torpédoborec USS Hammann.

Po bitvě u Midwaye a vyčerpávajících bojích o Šalomounovy ostrovy přestalo být Japonsko schopné rychle nahrazovat ztracený materiál (zejména letadlové lodě) a muže (zejména vycvičené piloty a technický personál), zatímco Spojené státy, díky svým ohromným průmyslovým a výcvikovým kapacitám, nahradily ztráty mnohem snáze. Bitva o Midway je spolu s Guadalcanalskou kampaní obecně považována za bod zvratu ve válce v Tichomoří.

Po následujících asi šedesát let byla bitva známa hlavně z líčení západních historiků a japonského letce Micuo Fučidy. Ti bitvu popisovali převážně z amerického úhlu pohledu a v zásadě bez znalosti japonských postupů a pramenů ji zahalili do legend, polopravd a pohádek.^[11][12] Pozdější výzkumy (Lundstrom, Smith, Parshall a Tully) ale ukázaly, že se bitva odehrála na japonské straně jinak, než jak ji do té doby západní historikové popisovali.^[11][13][14]